Současnost a historie

Současnost obce

Okres: Pelhřimov
Kraj: Vysočina
Počet obyvatel: (k roku 2016): 151
Nadmořská výška: 602 m. n. m.
Katastrální výměra: 6,81 km2
Starosta: Dr. František Jakl

Nachází se na úpatí Holého (703 m n. m.) a Kamenného (626 m n. m.) vrchu, na hřebenu pohoří Strážiště (744 m n. m.) v povodí Smrdovského potoka a je orientovaná na sever.
Západně vyvstává na obzoru 633 m n. m. kopec Altán.
Svým položením je obec jakýmsi přirozeným rozcestím, jehož tři nejvýznamnější směry jsou Pacov, Lukavec a Košetice.

6 místních částí: Staré Vyklantice, Nové Vyklantice, Starý Smrdov, Nový Smrdov, Kateřinky, Petrovsko

Sousední obce: Tříznicko, Blažnov, Kramolín (severněvýchodně), Buřenice (východně), Babice (jižně), Útěchovice pod Stražištěm (jižně), Týmova Ves (západně).

V roce 2015 byl slavnostně předán  předsedou poslanecké sněmovny Janem Hamáčkem znak a vlajka Vyklantic.

Popis znaku a vlajky:

hlavní znaková figura je převzata z erbu rodiny Harrachů, která držela panství Vyklantice od počátku osmnáctého století a která se významně zapsala do dějin obce. Vyklantický znak má podobu červeného štítu se zlatou koulí a třemi stříbrnými pštrosími pery, přičemž dvě jsou do ústředního motivu zabodnuty seshora a jedno zespodu. Horní část znaku zdobí přirozená stříbrná lilie. Z každé strany je pak motiv doprovázen jedním stříbrným šestilistým květem se zlatým semeníkem. Každý květ je umístěn na zlatém prohnutém stonku s listy vyrůstajícími z bočního okraje štítu. Figurální doplňky, dva květy na stonku a přirozená lilie, jsou vyjádřením zasvěcení dvou kaplí ve dvou místních částech Vyklantic.
znak vlajka

Historie obce

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1410.

Roku 1550 prodal Václav Robmhap ze Suché své panství Pacov včetně vesnic Outěchovice (nyní Útěchovice pod Stražištěm) a Bratřice Oldřichu Španovskému z Lisova.

Oldřich Španovský, pak o tři roky později prodal Vyklantice Václavovi Mazanci. Tato rodina to postoupila později Felixu Kozlovi z Košetic. Do roku 1671 byly Vyklantice majetkem pánů Košetických z Horek. Tehdy však zde nebyl ani panský dům, ani zámek, ani kostel. Jen několik dřevorubeckých domků s přilehlými lesy na Strážišti.

Od roku 1671 až do 1720 byly majetkem pánů Bey von Rheinfeldů.

V roce 1720 vykoupil Vyklantice hrabě Joachym Harrach. Ten dal v téže roce vystavět zámek v italském baroku. Stavba zámku je pozoruhodná tím, že šindelová střecha tvoří z ptačí perspektivy písmeno H. Vystavěl též úřednický dům a pivovar. Později zbudoval kostel, posvěcený tehdy v době temna Janu Nepomuckému a první školní budovu.

Dalším vlastníkem statku a zámku byl hrabě Adam Deym, potom Jan Josef Jeřábek z Jeřabiny a Beglerbeggů , hejtman kraje čáslavského.

J.J. Jeřábek z Jeřabiny a Beglerbeggů je pohřben v kryptě vyklantického kostela spolu se svou čtyřletou dcerkou.

Dalším majitel byl šlechtic Starkl, který byl současně i majitelem panství Mezilesí, Lukavec a Týn (Týmova Ves). Zemřel bez dědiců, takže Vyklantice připadly právem Leopoldu II. tehdy panujícímu.

Císař František daroval Vyklantice roku 1793 za vojenské zásluhy v Itálii a Nizozemí polnímu maršálu Karlu Mackovi. Jehož jméno je v historii Vyklantic zapsáno písmem trvalým.

Karel Macek byl v té době majetný a tak se nespokojil s malým statkem a osadou, která měla asi 100 obyvatel a tak tedy přikoupil dvůr Petrovsko. Roku 1796 také dvůr Buřenice. Také povolala mnoho cizích poddaných a pro ty vystavěl osadu Nové Vyklantice, Nový Smrdov a Kateřinky.

Dalším vlastníkem od roku 1805 byl rod Puteaniů.

V roce 1856 koupil Buřenice mydlář Jan Hamerník z Pacova (bratr pražského profesora medicíny Josefa Hamerníka, poslance z Jindřichova Hradce)

Vyklantice a Petrovsko se ocitají v rukou Mořice Stunschusse, který zřídil v zámku lihovar a tím ho velmi poškodil.

Roku 1873 je od něj kupuje společnost českých pánů na jméno básníka a deklaranta Karla Drahomíra Villaniho, který Vyklantice v chabrusových volbách 1873 odvolil.

Vyklantice a Petrovsko pak znovu získal J. Hamerník a v jeho rodě zůstávají až do r. 1918.

Vyklantice mají úzkou souvislost i se založením světové motoristické federace – FIM, jejíž 60. výročí oslavil v roce 1964 sousedící Pacov. Je nesporné, že při založení aktivně spolupracoval Vavřinec Hamerník, jehož světáctví bylo známo. A tak není vyloučeno, že slavný hon, jehož se zúčastnilo panstvo z Vidně a Francie dne 8. června 1904 se konal v bažantnici nedaleko Vyklantic. Není také rovněž vyloučeno, že zakládající listina byla sepsána na zámku ve Vyklanticích, jakož není rovněž vyloučeno, že pamětní deska, která je umístěna v Pacově na restauraci „Na Panské“ by neměla být umístěna na zámku ve Vyklanticích.

V Hamerníkově rodině trávíval příjemné chvíle básník pacovského kraje Antonín Sova (1864-1928). Zejména je třeba připomenout sbírky „Z mého kraje“ (1892) „Zpěvy domova“ (1918) Do Vyklantic v tuto dobu také přijížděl i Jaroslav Vrchlický (1853-1912), jehož sestra zde byla paní správcovou. Rovněž není bez významu pohyb české spisovatelky a autorky lyrických sbírek, romantických novel a románů Růženy Jesenské (1863-1940).

Po Hamerníkově smrti převzal dvůr dědictvím JUDr. Alfred Maria Mayer.

V roce 1920-1921 zde byly založeny ovocné školky Vojtěchem Knotem, který zde uplatnil své zkušenosti získané v zahraničí, převážně ve Francii.

Později v r. 1944 byla ve Vyklanticích založena šlechtitelské stanice brambor, která spadala pod Družstvo hospodářských lihovarů a pobočku Slapy u Tábora.

V roce 1948 převzaly dvůr Československé státní statky, národní podnik a to nejprve ředitelství v Benešově, pak v Lukavci a posléze Košetice. V témže roce byla provedena parcelace a pak v rámci systému statkového hospodaření byla k Vyklanticím připojena hospodářství Jedlina, Horka a Skočidolovice.